Podrobný popis prvku
6.4.3
Porovnání místností s různou potřebou tepla pro klasickou
/ adaptivní ekvitermní křivku
Klasická ekvitermní křivka musí být nastavena na místnost s nejvyšší
potřebou tepla. Tzn., že místnost, která vyžaduje nejvyšší teplotu na
výstupu, je rozhodující pro nastavení ekvitermní křivky.
Příklad se 3 místnostmi ( obrázek 21): při venkovní teplotě -15 °C
vyplynou z výpočtu tepelného požadavku následující potřebné teploty
na výstupu:
• ložnice: 36 °C
• koupelna: 45 °C
• dětský pokoj: 38 °C.
/ °C
ϑ
VL
50
45
40
35
30
25
20
+20
+10
Obr. 21 Zjednodušený příklad: Porovnání klasické ekvitermní křivky a adaptivní ekvitermní křivky v případě, kdy není aktivní požadavek tepla ze strany
koupelny
Venkovní teplota
ϑ
A
Naměřená teplota prostoru
ϑ
RG
ϑ
Požadovaná teplota prostoru
RS
Teplota na výstupu
ϑ
VL
[1]
Klasická ekvitermní křivka
[2]
Adaptivní ekvitermní křivka
18
1
7 K
2
0
–10
–20
ϑ
/ °C
A
Hodnota nastavení pro ekvitermní křivku při venkovní teplotě -15 °C by
tak v tomto případě byla 45 °C, nezávisle na tom, jestli koupelna
momentálně potřebuje teplo.
Adaptivní ekvitermní křivka rozpozná, jestli místnost právě potřebuje
teplo či nikoliv. Pro určení teploty na výstupu jsou vždy zohledňovány
pouze místnosti s aktivní potřebou tepla. V příkladu (koupelna:
„naměřená teplota prostoru" je vyšší než „požadovaná teplota
prostoru") by koupelna nebyla zohledňována, dokud by nebyl
zaregistrován požadavek tepla.
V porovnání s klasickou ekvitermní křivkou by adaptivní ekvitermní
křivka v tomto příkladu několik hodin pracovala s teplotou na výstupu
nižší o 7 K, protože na rozdíl od klasické ekvitermní křivky by byl
rozhodující dětský pokoj s 38 °C a nikoliv koupelna.
ϑ
= 20,0 °C
RS
ϑ
= 19,8 °C
RG
ϑ
= –15 °C
A
ϑ
= 38 °C
VL
ϑ
= –15 °C
A
ϑ
= 45 °C
VL
ϑ
= 20,5 °C
RS
ϑ
= 21,5 °C
RG
ϑ
= –15 °C
A
ϑ
= 36 °C
VL
ϑ
= 19,5 °C
RS
ϑ
= 19,6 °C
RG
0010047187-002
SRC 100 RF – 6721856014 (2024/11)