Porovnání Klasické / Adaptivní Ekvitermní Křivky; Porovnání Faktoru Vytápění Klasické / Adaptivní Ekvitermní Křivky - Bosch Src 100 Rf Installations- Und Bedienungsanleitung

6.4.1 Porovnání klasické / adaptivní ekvitermní křivky
Klasická ekvitermní křivka by neměla být s ohledem na teplotu na
výstupu nastavena příliš nízko, ale ani příliš vysoko.
• Pokud je ekvitermní křivka nastavena příliš nízko, nejsou příp.
dosahovány požadované teploty prostoru.
• Příliš vysoko nastavená ekvitermní křivka může vést k neefektivnímu
provozu zdroje tepla (zejména u tepelných čerpadel) a tím k vyšším
provozním nákladům.
Proto by měla být ekvitermní křivka vždy zjištěna co možná nejpřesněji.
V novostavbě jsou data potřebná pro výpočet většinou k dispozici. Často
dochází k odchylkám mezi plány a reálným provedením. U stávajících
budov často nejsou k dispozici žádná data z fáze stavby. Zde je často
nutné spolehnout se na odhadované nebo orientační hodnoty (
obrázek 19).
To ukazuje, že v zásadě nutně dochází k odchylce nastavené ekvitermní
křivky od potřebné ekvitermní křivky. Tendence v praxi je spíše taková,
že se ekvitermní křivka nastavuje o něco výše než je skutečná potřeba.
Adaptivní ekvitermní křivka zjišťuje samostatně a podle potřeby teplotu
na výstupu potřebnou pro příslušnou budovu, a to s cílem provozování
zdroje tepla s nejlepší možnou efektivitou. Adaptivní ekvitermní křivka
se přitom opírá o reálná naměřená data a požadované hodnoty (např.
požadovanou teplotu prostoru) a zohledňuje tak reálné stavební
provedení a chování uživatelů (požadované teploty prostoru).
Protože v praxi je ekvitermní křivka často nastavována trochu výše, než
je reálně nutné, může být systém prostřednictvím adaptivní ekvitermní
křivky v porovnání s klasickou ekvitermní křivkou často provozován
s nižšími teplotami na výstupu.
/ °C
ϑ
VL
50
45
40
35
30
25
20
+20 +10
0010047183-001
Obr. 19 Potřebná/odhadovaná ekvitermní křivka (zjednodušeně)
Teplota na výstupu
ϑ
VL
Venkovní teplota
ϑ
A
[1] Ekvitermní křivka založená na odhadovaných hodnotách
[2] Reálně potřebná ekvitermní křivka
SRC 100 RF – 6721856014 (2024/11)
1
2
0 –10 –20
ϑ / °C
A
6.4.2 Porovnání faktoru vytápění klasické / adaptivní ekvitermní
křivky
Klasická ekvitermní křivka musí být nastavena tak, aby teplota na
výstupu byla dostatečně vysoká. Na jedné straně musí být tak vysoká,
aby si místnosti zachovaly aktuální teplotu prostoru, na druhé straně
musí mít také dostatečný výkon, aby bylo možné místnosti vytopit
z např. 18 °C na 20 °C ([3] na obrázku 20).
Při venkovní teplotě 0 °C by teplota na výstupu 35 °C stačila k udržování
teploty 20 °C v místnostech. Na základě faktoru vytápění je však namísto
35 °C nastaveno např. 40 °C ([1] na obrázku 20).
Adaptivní ekvitermní křivka se naučila příslušnou potřebu tepla a může
náležitě reagovat. Stejně jako u klasické ekvitermní křivky by systém po
nočním režimu útlumu pracoval se srovnatelnými teplotami (40 °C). Po
dosažení požadovaných teplot prostoru (20 °C) se teplota na výstupu
sníží na 35 °C ([2] na obrázku 20).
V porovnání s klasickou ekvitermní křivkou by adaptivní ekvitermní
křivka v tomto příkladu pracovala mnoho hodin s teplotou na výstupu
nižší o 5 K.
ϑ ,ϑ / °C
R VL
45
40
35
30
25
3
20
15
0:00 6:00
0010047185-001
Obr. 20 Porovnání vlivu faktoru vytápění (zjednodušeně)
Teplota na výstupu
ϑ
VL
Teplota prostoru
ϑ
R
t
Čas
[1] Ekvitermní křivka teploty na výstupu včetně faktoru vytápění při
konstantní venkovní teplotě 0 °C
[2] Adaptivní ekvitermní křivka při venkovní teplotě 0 °C
(zjednodušeně)
[3] Konec nočního režimu útlumu
[4] Požadovaná teplota prostoru
[5] Naměřená teplota prostoru
Podrobný popis prvku
1
2
5
4
12:00
18:00 24:00
t / h
17