Kavan ALPHA 1500 Bauanleitung Seite 16

setrvačné síly, které nutí model pokračovat v přímém letu atd. - bylo by to na
dlouhé povídání, zde nám jde jen o popis toho, jak se model v zatáčce řídí. Výš-
kovku přitahujeme jenom tolik, aby model zatáčku prolétal téměř vodorovně - s
trupem skoro rovnoběžným se zemí - s co nejmenším klesáním. Jakmile prolét-
neme zhruba 3/4 oblouku zatáčky, je čas model vychýlením křidélek na opačnou
stranu srovnat, současně se povoluje přitažení výškovky.
Pamatujte, že bez správného přitažení výškovky není možné zatáčkou proletět,
pokud nepřitáhnete nebo přitáhnete málo, model přejde do klesání (to je častá
začátečnická chyba pilotů, kteří si nedají říci a začínají sami - uvedou model do
první zatáčky po startu a potom už jen strnule přihlížejí, jak se model v sestup-
ném letu zapíchne do země). Pokud přitáhnete příliš, je to také špatně, protože
hrozí ztráta rychlosti a pád modelu.
Koordinovaná zatáčka s křidélky, výškovkou a směrovkou
V "předpisovém" provedení s použitím směrovky postupujeme podobně - model
nejdříve uvedeme křidélky do náklonu a s malým zpožděním vychýlíme směrov-
ku a přitáhneme výškovku - právě tak, aby model držel stálý náklon a v klouza-
vém letu ztrácel co nejméně výšku.
Zapojení směrovky do řízení se projeví takto: model jsme uvedli křidélky do ná-
klonu vlevo, vychýlíme směrovku doleva. Model začne zatáčet vlevo a začne kle-
sat - více, než v předchozím způsobu průletu zatáčky bez vychýlení směrovky. To
je způsobeno tím, že jakmile se směrovka vychýlí ze svislé roviny, začne zároveň
působit jako výškovka - a to jako výškovka vychýlená dolů, potlačená, nutící mo-
del klesat. Průlet zatáčky proto opět vyžaduje i práci s výškovkou - musíme ji mír-
ně přitáhnout, aby model zatáčku prolétal bez ztráty výšky (nebo jen s minimální
ztrátou v klouzavém letu bez motoru).
Ve skutečnosti je to tak, že směrovku spíše než k zatáčení, používáme k "ochot-
nějšímu" náletu do zatáčky a udržování modelu v optimálním náklonu dle letové
rychlosti a požadovaného poloměru zatáčky; výškovkou model udržujeme ve vo-
dorovném letu a zatáčíme. Pokud bychom zvolili příliš velký náklon neodpovídající
rychlosti modelu, bude třeba pro dosažení vodorovného letu příliš velká výchylka
výškovky, která rychlost modelu dále sníží, což může způsobit pád modelu.
Koordinovaná zatáčka doleva (180°)
Přímý a vodorovný let
Přímý a vodorovný let
Výchylky směrovky a výškovky
Křidélka
Výškovka
Směrovka
Při vylétávání ze zatáčky vracíme směrovku do neutrální polohy, dle potřeby
"kontrujeme" výchylkou na opačnou stranu, křidélky vyrovnáváme náklon a po-
volujeme přitažení výškovky.
Podíváte-li se na obrázek s grafickým znázorněním průletu zatáčkou, jistě si po-
všimnete, že modelu nejprve nějakou chvíli trvá, než začne zatáčet. A také, že při
vylétávání ze zatáčky je třeba náklon začít vyrovnávat dříve, než příď modelu
míří směrem, ve kterém má model letět po ukončení zatáčky.
Pozor: Aby letadlo mohlo letět, musí mít oproti okolnímu prostředí (vůči
vzduchu, nikoliv zemi!) určitou minimální rychlost (tzv. pádovou rychlost). To
znamená, že při letu po větru musí mít letadlo oproti zemi větší rychlost, aby
mohlo letět, než je tomu ve chvíli, kdy letí proti větru. To je také důvod proč
se startuje a přistává vždy proti větru - letadlo může mít oproti zemi menší
rychlost, a přece bezpečně letí!
Začátečníkům se často stává, že je vyleká zrychlení modelu při letu po vě-
tru a snaží se model zpomalit přitažením výškovky. Důsledkem může být
zpomalení modelu na úroveň nebo dokonce pod pádovou rychlost (říká se
tomu také "přetažení"), což se projeví pádem modelu při pokusu o přechod
do zatáčky proti větru. Pokud máte bezpečnou výšku, není vše ztraceno, ale
při přiblížení na přistání (kdy se současně stahuje plyn) je to jedna z častých
příčin havárií modelů i skutečných letadel.
Vyrovnávání náklonu
Udržujte
stálý náklon,
rychlost a
výšku
Náklon doleva
Vlevo
Vpravo
Nahoru
Dolů
Vlevo
Vpravo
Vytrimování za letu
Nyní již víme, jak model řídit, zbývá ještě jemně doladit nastavení neutrál-
ních poloh kormidel. Uveďte model do přímého letu bez motoru. Pokud se
model s ovladačem směrovky ve středové poloze stáčí do jednoho směru
místo přímého letu, vyrovnejte pomocí trimu pod ovladačem směrovky. Po-
kud se křídlo modelu naklání na jednu stranu, vyrovnejte vychýlením trimu
křidélek na opačnou stranu. Model také musí letět spořádaně - tj. letět stá-
lou rychlostí, nezpomalovat ani nezrychlovat, nehoupat. Případné odchylky
napravte pomocí trimu výškovky. Nalezení správného neutrálu křidélek a
směrovky vyžaduje odlišení toho, kdy je náklon nebo zatáčení modelu způ-
soben nedokonalostí modelu ve směru příčné nebo podélné osy. Jinak se
může stát, že sice dosáhnete toho, že model letí rovně a bez náklonu, ale trup
modelu je oproti přímému směru stočen do strany - model letí "bokem". V
tom případě je třeba zmenšit výchylku trimu směrovky tak, aby trup modelu
mířil ve směru letu a náklon "dorovnat" trimem křidélek. (To je další důvod,
proč úvodní let a vytrimování svěřit zkušenému pilotovi.)
Co dělat, pokud je potřebná výchylka trimu velká?
Pokud je potřebná výchylka trimu křidélek, výškovky nebo směrovky větší,
než cca 1/4 rozsahu pohybu páčky trimu na jednu nebo druhou stranu, do-
poručujeme model dotrimovat mechanicky úpravou délky táhla. Velká vý-
chylka trimu na jednu stranu totiž omezuje "užitečnou" výchylku kormidla
na tuto stranu. Po přistání s vytrimovaným modelem ponechejte pohonný
akumulátor připojený a označte si polohu výchylky kormidla v neutrálu např.
na kousek papíru vsunutý mezi kormidlo a stabilizátor. Trim daného kanálu
vraťte do středové polohy, uvolněte vidličku na páce kormidla a táhlo dle po-
třeby zkraťte nebo prodlužte zašroubováním nebo vyšroubováním vidličky.
Vidličku opět nasaďte a při dalším letu ověřte správnost vytrimování.
Motorový a bezmotorový let
Model máme již spolehlivě seřízen pro klouzavý let bez motoru. Pokud za-
pnete motor, může mít model na plný plyn tendenci nadměrně vzpínat příď.
Tomu se u motorového větroně nedá nikdy zcela zabránit a je třeba prostě
počítat s tím, že po spuštění motoru ponecháme modelu krátkou chvíli, aby
nabral rychlost a poté bude pravděpodobně nezbytné jej mírným potlače-
ním výškovky udržovat v přiměřeném stoupání. Může se ale stát, že model
správně vytrimovaný pro klouzavý let se vzpíná příliš nebo naopak se mu
nechce stoupat. Tady pomůže změna osy tahu pohonné jednotky. Vyosením
motoru dolů potlačíme nadměrné vzpínání v motorovém letu, zmenšením
vyosení dolů (motor je mírně vyosen dolů již „z továrny") dosáhnete opa-
ku. Opatrně sejměte vrtuli, odšroubujeme motor a mezi motor a motorovou
přepážku vložte podložku.
Létání s motorovým větroněm a směr větru
Již víme, že se vzlétá a přistává zásadně proti větru. Během letu se
snažte model udržovat spíše v prostoru proti směru větru - to je proto,
aby jej hodný vítr přinesl na přistání až k vám - a to i bez použití motoru. S
motorovým větroněm s elektrickým pohonem se běžně (ale nesprávně)
létá tak, že se vylétá takřka veškerá energie uložená v akumulátorech,
a na přistání se jde klouzavým letem teprve ve chvíli, kdy ochranný ob-
vod v regulátoru otáček odpojí pohonný motor (napájení serva přijímače
zůstává zachováno) nebo výkon motoru už nedostačuje pro stoupání.
Tento způsob, kdy si neponecháte žádnou rezervu např. pro opakování
přistání, je velmi nešetrný k pohonnému akumulátoru, zkracuje výrazně
jeho životnost. Zvykněte si přistávat hned poté, co zaznamenáte, že
výkon motoru klesá ("vadne") v důsledku poklesu napětí akumulátoru.
Krok 3: Přistání
Před zahájením přistávacího manévru musí model letět vodorovně s kříd-
lem rovnoběžným se zemí. Přistáváme samozřejmě v bezmotorovém letu s
plynem staženým zcela dolů. Nechejte model sestupovat jen pod mírným
úhlem; pokud klesá příliš prudce, přitáhněte lehce výškovku. Model zpomalí
a úhel klesání se zmenší. Okamžitě potom vraťte ovladač výškovky do stře-
dové polohy a pokračujte v mírném sestupu do výšky asi 5 metrů nad zemí.
S výškovkou pracujte jemně a s citem, nezapomínejte na nebezpečí ztráty
rychlosti, po níž hrozí ztráta řiditelnosti modelu a pád. Znovu kontrolujte, zda
je křídlo rovnoběžné se zemí a pokračujte v sestupu. Těsně před dotykem se
zemí jemně přitáhněte výškovku, čímž trup modelu srovnáte vodorovně se
zemí (tomu se říká podrovnání) a posaďte model jemně na přistávací dráhu.
Vyžaduje to opět trochu cviku, ale vy to určitě brzo zvládnete.
Při přistávání se nesnažte o prudké zatáčky o velkém náklonu. Je lépe, pokud
bezpečně, i když třeba trochu tvrdě, přistanete po větru, než pokud se mo-
del po křídle zřítí z výšky 2-3 m. Je také dobré přistávat co nejblíže k sobě ("k
noze"), protože tak model nejlépe vidíte a nejbezpečněji jej řídíte. Na druhou
stranu je lépe se projít "o pár ulic dál" a přinést model vcelku, než luxovat
EPO kuličky u nohou.
Po přistání dojděte (stále se zapnutým vysílačem!) k modelu, odpojte po-
honný akumulátor od regulátoru otáček. Teprve potom můžete vypnout
vysílač.
Blahopřejeme - teď už víte jak na to!
6