eduard Messerschmitt Bf-108B Bedienungsanleitung

1/48
Messerschmitt Bf-108B
The BWF Company (latter Messerschmitt A.G.) designed
the Messerschmitt Bf-108 Taifun in 1934. The original
design was for a light tourist double seater, developed for
the German team taking part in the 1934 international air
race Challenge. Even though the Challenge wasn't a great
success for the Bf-108 as the best German pilot Theo
Osterkamp only came in fifth, the RLM still ordered 32 Bf-
108s.
The production of the improved version, the Bf-108B, was
set-up in November 1935. The B version was redesigned to
be a four-seater with a new Argus As 10C engine. The Bf-
108B was a very modern light aircraft with an all-metal
airframe, retractable undercarriage, adjustable propeller,
and with excellent flight characteristics. The Bf-108 took part
in many air races and record flights and the first foreign pilot
who tested the Bf-108 was Charles Lindberg. He said that it
was one of the world's best aircraft in its class.
The military version of the Taifun was the Bf-108B-2 and
was acquired by the Luftwaffe in 1939. It was widely
employed during the war years by all operational Luftwaffe
units as a light liaison aircraft. In 1941 the new version, the
Bf-108D, replaced the B version on the production line. An
Argus As 10R engine powered the D version and included
the new Argus automatically adjustable propeller and
improved fuel assembly. The production was transferred to
France in 1942, where 170 Bf-108D were completed before
the liberation of France in 1944. French production
continued after the war where another 115 aircraft under the
name of "Nord 1000" were manufactured.
In total 626 military Taifuns, versions B-2 and D-1, were
produced except at least 180 civilian or export version Bf-
108 B-0 and B-1. The Luftwaffe employed most of them, but
many other air forces used this fine and popular aircraft. The
Hungarian AF had 8 Taifuns, both the Italians and
Rumanians had 3, the USSR bought two and Switzerland
and Yugoslavia had 12 each. One aircraft was used in Chile,
one or two in Japan and one was in Australia. The Bulgarian
AF had 6 and at least one was in Spain. One Bf-108B-1,
coded XC44, was operated by the US embassy in Berlin.
Two Bf-108B-1s were flown by the German embassy in
London but the RAF confiscated these two aircraft in 1939.
After the war, one Bf-108B-2 was flown in Czechoslovakia,
two in Poland, one in Denmark and one in Sweden. Some
115 Bf-108Ds ( Nord 1000) were used by the French AF and
Navy until the late 50's. Many of the surviving Taifuns were
flown a long time after the war, and some of them are still in
airworthy condition today.
eduard
BFW,
Messerschmitta v roce 1934. Letoun pùvodnì vznikl jako
lehká turistická dvousedadlovka pro nìmecký
reprezentaèní tým, úèastnící se mezinárodních závodù
Challenge 1934. Aèkoli tento závod nebyl pro Bf-108
úspìšný, RLM objednalo u BFW výrobu 34 letadel.
listopadu 1935. Konstrukce byla celkovì zvìtšena, stroj byl
nyní ètyømístný a dostal nový motor Argus As 10C. Bf-108B
byl velmi moderní lehký letoun, s celokovovou konstrukcí,
zatahovacím podvozkem a stavitelnou vrtulí, s vynikajícími
letovými charakteristikami. Díky svým vynikajícím výkonùm
dosáhl Bf-108B na konci tøicátých let øady úspìchù v
mezinárodních závodech a rekordních letech. První
zahranièní pilot, testující Bf-108B byl Charles Lindberg,
který ho oznaèil za nejlepší letadlo této tøídy na svìtì.
Luftwaffe v roce 1939. Bf-108 byl pou íván po celou válku
prakticky všemi operaèními jednotkami Luftwaffe jako lehký
spojovací a kurýrní letoun. V roce 1941 byla verze B
nahrazena ve výrobì novou verzí D. Ta byla pohánìna
motorem Argus As 10R s novou automaticky stavitelnou
vrtulí Argus. Mìla také upravenou palivovou instalaci. V
roce 1942 byla výroba pøevedena do Francie, kde bylo a do
osvobození v roce 1944 vyrobeno 170 Bf-108D. jejich
výroba pokraèovala i po válce produkcí 115 strojù
znaèených Nord 1000. Celkem bylo vyrobeno 626 kusù
vojenských verzí Bf-108B-2 a D-1, mimo to ještì nejménì
180 civilních strojù verze B-0 a B-1. Vìtšinu z nich pou ívala
Luftwaffe, typ byl ovšem pou íván i v øadì dalších zemí.
8 Taifunù mìlo maïarské letectvo, 3 Italské, 3 Rumunské,
dva stroje zakoupil SSSR, 12 Švýcarsko, 12 Jugoslávie.
Jeden stroj byl v Chile, jeden nebo dva v Japonsku, jeden v
Austrálii. 6 Bf-108 mìlo bulharské letectvo, nejménì jeden
stroj byl ve Španìlsku. Jeden Bf-108B-1, znaèený XC-44
byl zakoupen vládou USA pro vojenského pøidìlence v
Berlínì. Dva Bf-108B-1 byly pou ívány nìmeckým
velvyslanectvím v Londýnì. Tyto dva stroje byly v roce 1939
zabaveny a pou ívány RAF. Po válce byl jeden Bf-108B-2
pou íván v Èeskoslovensku, dva v Polsku, po jednom v
Dánsku a ve Švédsku. Asi 115 Nordù 1000 létalo ve Francii.
Ovšem po celém svìtì létalo ještì dlouho po válce mnoho
pøe ivších Taifunù, z nich mnohé jsou dodnes v letu-
schopném stavu.
Messerschmitt Bf-108 Taifun byl zkonstruován firmou
konstrukèním týmem pod vedením ing.Williho
Produkce vylepšené verze Bf-108B byla zahájena v
Vojenská verze byla Bf-108B-2, pøijatá do výzbroje
8052