eduard Weekend edition Fokker Dr.I Bauanleitung

8492
1:48
intro
The appearance of the British Sopwith Triplane at the beginning of 1917 saw the
elimination as an advantage of climb and turn rates of the German Albatros and Pfalz
types. As a result, the air force hierarchy (Idflieg) requested from German manufacturers
a similar type. At the time, Fokker had been preparing a fighter biplane for the Austro-
Hungarian air force in the form of the V.4. In response to the Idflieg request, he simply
added a third wing to the design. The Dr.I prototypes lacked interplane struts, but these
were added in later machines to ensure synchronized wing reactions to forces during
flight. Trials were initiated in June, 1917, and showed enough promise to order a first batch
of 20 series aircraft.
Two prototypes, only slightly differing from subsequent series built Dr.I machines and
dubbed Fokker F.I, were tested under operational conditions in August, with production
of the Dr.I then starting in October. After two fatal crashes caused by the failure of the top
wing, all aircraft were returned to the factory for rework. Re-equipping units with the type
occurred midway through December. They equipped elite fighter units, where they were
flown by experienced aces. The aircraft was very maneuverable, but by the beginning
of 1918, speed was not on par with British types being introduced into service, and the Dr.I
aged quickly. As a result, the type was gradually replaced by the Fokker D.VII, but even so,
several pilots kept this mount until the end of the war.
Despite a small production run of 230 units, the Dr. I became a legend and is synonymous
with German fighter aircraft.
úvodem
Když se počátkem roku 1917 objevil na západní frontě britský Sopwith Triplane, předčil
stoupavostí a obratností německé Albatrosy i Pfalzy. Inspektorát letectva (Idflieg) proto
požadoval po výrobcích letadel podobný typ. Fokker tehdy připravoval pro rakousko-
uherské letectvo stíhací dvouplošník V.4. Po výzvě Idfliegu jednoduše přidal k tomuto
stroji třetí křídlo. Nový letoun neměl žádné mezikřídelní vzpěry, ale ty byly později
přidány, aby zajistily souhlasné kroucení křídel. Zkoušky proběhly v červnu 1917 a byly
natolik úspěšné, že již v červenci bylo objednáno prvních 20 sériových strojů.
Dva prototypy, mírně odlišné od pozdějších sériových Dr. I, označené Fokker F.I, byly
od srpna zkoušeny v bojových podmínkách, dodávky Dr.I pak začaly v říjnu. Avšak poté,
co došlo ke dvěma smrtelným nehodám po zhroucení konstrukce horního křídla, byly
všechny stroje vráceny do továrny k přepracování. Dodávky byly obnoveny teprve
v polovině prosince. Byly jimi vyzbrojovány elitní stíhací jednotky, kde s nimi létala
zkušená stíhací esa. Stroj byl velmi obratný, ale počátkem roku 1918 již ve větších
výškách nestačil rychlostí britským letounům a rychle zastarával. Průběžně byly Dr.I
nahrazovány novými Fokkery D.VII, přesto si několik pilotů své trojplošníky ponechalo
až do konce války.
Přes malý počet 320 vyrobených strojů se Dr. I stal legendou a synonymem německého
stíhacího letadla.
Fokker Dr.I
eduard
WEEKEND
EDITION
8492 - NAV1