SMER Supermarine Walrus 1/48 Bedienungsanleitung

art.0815
Stručná historie letounu:
Supermarine Walrus vznikl dlouhým vývojem ze série malých
jednomotorových člunových dvouplošníků u firmy Supermarine
Aviation Works Ltd. Když došlo v roce 1928 ke sloučení s firmou
Vickers-Armstrong Ltd., byly zkušenosti obou továren využity
k přepracování letounu Supermarine Seagull. Do jeho konstrukce
bylo zavedeno použití kovu - nový člunový trup byl celokovový a
nosníky křídel byly z nerezavějící oceli. Prototyp letounu Superma-
rine 236 Seagull byl zalétán 21. 6. 1933. V tomto provedení byly do-
dány 24 letouny australskému námořnímu letectvu pod označením
„Seagull V". Britské námořnictvo požadovalo zesílení konstrukce
pro použití na katapultech válečných lodí. Upravený letoun byl pře-
dán ke zkouškám 9. 1. 1935, v srpnu téhož roku byl přejmenován na
„Walrus" a objednán nejprve v počtu 12 kusů. V následujícím roce
byla objednávka zvýšena na 204 letouny.
Letoun byl zprvu určen pro průzkum a byla jím vyzbrojena vět-
šina britských křižníků a bitevních lodí. Během druhé světové války
sloužily Walrusy prakticky na všech mořích a kromě průzkumné
služby byly používány ke střežení konvojů, řízení dělostřelecké
palby, k vlečení cvičných cílů, k boji proti ponorkám a dokonce
i k bombardování. Zejména se však osvědčily jako záchranné letouny
při pátrání po osádkách sestřelených letadel.
Supermarine Walrus byl vyráběn až do roku 1944 v celkovém
počtu 741 kus v provedení „Walrus Mk I" a „Walrus Mk II". Walrus
Mk II měl celodřevěný trup a výkonnější motor. Walrusy sloužily
i po skončení druhé světové války nejen v britském námořním letec-
tvu, v Argentině dokonce až do roku 1966.
Technický popis:
Supermarine Walrus byl třímístný, jednomotorový obojživelný
dvouplošník. Člunový trup s hranatou prosklenou kabinou byl u verze
Mk I kovový, u verze Mk II dřevěný. Nosníky křídel byly ocelové,
zbytek konstrukce dřevěný, potažený plátnem. Křídla bylo možno
složit dozadu podél trupu. Kola hlavního podvozku se zatahovala
naplocho do spodních křídel. Ostruha sloužila zároveň jako vodní
kormidlo.
• Motor:
Walrus Mk I: Bristol Pegasus II M.2 o výkonu 468 kW (635 k)
Walrus Mk II: Bristol Pegasus VI o výkonu 572 kW (775 k)
• Rozměry:
Rozpětí křídel:
Délka:
Výška:
Nosná plocha:
• Hmotnosti (verze Mk II):
Prázdná:
Vzletová:
• Výkony (verze Mk II):
Maximální rychlost:
Cestovní rychlost ve výši 1 100 m:
Stoupavost do 3 000 m za:
Dostup:
Dolet:
• Výzbroj:
2x pohyblivý kulomet Vickers nebo Lewis ráže 7,7 mm
v otevřených střelištích, v zadním střelišti někdy dvojkulomet
stejné ráže. Možnost umístění závěsníků na pumy do celkové
hmotnosti 400 kg pod spodními křídly.
výrobní družstvo Směr
A Brief History:
Supermarine Walrus was developed from small single-engine boat
biplanes built by Supermarine Aviation Works Ltd. After the merger
with Vickers-Armstrong Ltd. experience made by both company re-
sulted in redesigning Supermarine Seagull. The plane was built from
metal components – a new boat fuselage was all-metal and wing lon-
gitudinal beams were made of stainless steel. The Supermarine 236
Seagull prototype was test flown on June 21, 1933. 24 machines of
this type designated as „Seagull V" were delivered to the Australian
marine. The British marine required a reinforced structure suitable for
their catapulting from warships. The modified plane was put to the test
on January 9, 1935, and in August of the same year it was released
under the name of „Walrus". Then an order for 12 pieces followed. In
the following year additional 204 planes were ordered.
The plane was first utilized as reconnaissance aircraft. Most British
cruisers and battleships were equipped with them. During the Second
World War the Walruses served on almost all fronts. Besides recon-
naissance purposes they were utilized for escorting convoys, control-
ling shelling, towing of targets, fighting submarines and even bombing.
They did a remarkable job when rescuing crews of shot down planes.
The Supermarine Walruses were manufactured until 1944. A total of
741 units was built in modifications designated as „Walrus Mk I" and
„Walrus Mk II". The Walrus Mk II had a all-wood fuselage and a more
powerful engine. The Walruses served even after the end of the Second
World War not only in the British marine but also in Argentina where
they were utilized until 1966.
Technical Description:
Supermarine Walrus is a three-seat, single-engine, amphibian bi-
plane. A boat fuselage with an angular glassed in cockpit was made
of metal with Mk I and of wood with Mk II. Wing longitudinal beams
were of steel and the rest of the structure was wooden and covered
with linen. Wings were collapsible. Wheels of the main undercarriage
were retracted flat into lower wings. The tail wheel served as a water
rudder.
• Engine:
Walrus Mk I: 468 kW (635 HP) Bristol Pegasus II M.2
Walrus Mk II: 572 kW (775 HP) Bristol Pegasus VI
• Dimensions:
Span:
Length:
13,97 m
Height:
11,46 m
Lifting surface:
4,65 m
56,67 m
2
• Weights (version Mk II):
Landing weight:
Take-off weight:
2 210 kg
3 260 kg
• Performances (version Mk II):
Max. speed:
Crusising speed at 1,100 m:
217 km/h
Climbing ability in 3,000 m within:
152 km/h
12,5 min. Ceiling:
5 630 m
Range:
960 km
• Armament:
2 swivelling 7.7 mm Vickers or Lewis machine guns in open
shooter´s posts, with some modification a double machine
gun of the same calibre in a rear shooter´s post. As an option,
under lower wings bomb racks heaving a total weight of up to
400 kg.
13.97 m
11.46 m
4.65 m
56.67 sq.m
2,210 kg
3,260 kg
217 km p. h.
152 km p. h.
12.5 min.
5,630 m
960 km
1